Před dvaceti lety bylo zcela běžné pít vodu z vodovodu. Poté nastoupili výrobci balených vod s propracovanými mediálními kampaněmi a vetknuli do podvědomí široké veřejnosti přesvědčení, že jen voda v PET lahvi je to jediné pravé, zdravé a dobré. Málokdo se pozastavil nad smyslem vláčení balíků vod ze supermarketu.
Balená voda se musí stáčet do plastových lahví a distribuovat do obchodu, odkud si ji konečný spotřebitel doveze domů. Po vypití zůstane prázdná lahev, která je v tom lepším případě vhozena do kontejneru na tříděný odpad, v tom horším přidána k běžnému odpadu a v tom nejhorším vhozena do kamen.
Vyvstává otázka, proč podstupovat tento proces, na jehož konci je doušek čisté vody? Přece stačí otočit kohoutkem a stejnou vodu, ne-li lepší, máme ihned po ruce bez zbytečného úsilí. A navíc, ukazuje se, že právě voda z kohoutku lepší je. V dnešní době je voda obíhající ve vodovodní síti přísně kontrolována a je vždy čerstvá. Balená voda má vysokou trvanlivost, v lahvi může přebývat i několik měsíců a být nevhodně skladována, což na její kvalitě nepřidává.
V zahraničních restauracích je téměř standardem dostat k jídlu džbánek vody z kohoutku. V našich restauracích se s tímto setkáváme zatím jen zřídka, a to z jednoho důvodu. Na kohoutkové vodě se nedá vydělat. Z pohledu restauratérů jde o důvod docela pochopitelný, ale snad se situace postupem času zlepší a i my se přiblížíme zahraničnímu vzoru.
